FK Loko Vltavín je český fotbalový klub z Prahy, hrající v sezóně 2023/2024 třetí nejvyšší soutěž, Fortuna ČFL A.
Do roku 2005 nesl jméno FK Lokomotiva Praha, původně vznikl jakožto SK Praha VII. Založen byl roku 1898 a patří tak mezi 9 nejstarších českých fotbalových klubů. Za první republiky v tehdy druhé nejvyšší soutěži divizi. Po druhé světové válce se pohyboval mezi I.A třídou a pražským přeborem. V roce 2003 postoupil do divize a následně i do ČFL. Největšího úspěchu klub dosáhl v sezóně 2012/2013 kdy ČFL vyhrál a z prvního místa postoupil do 2. ligy
V současnosti má klub A-tým mužů, v mládeži 2 týmy dorostu, 4 týmy žáků, 4 týmy přípravek a 2 týmy předmini.
Areál TJ Lokomotiva Praha (dříve Stadión na Plynárně) se nachází v lokalitě Prahy 7 – Holešovice. V roce 2000 jsme ještě fotbalové utkání absolvovali na škvárovém hřišti, v roce 2001 jsme hrací plochu zrekonstruovali a zatravnili, instalovali jsme na hl. tribuně sedačky pro cca 1500 sedících diváků. V roce 2006 bylo vybudováno hřiště s UMT III. generace a umělým osvětlením. V roce 2018 proběhla rekonstrukce hřiště s UMT – výměna povrchu za novější.
HISTORIE zdroj Wikipedie :
O počátcích klubu neexistují písemné záznamy. Vznikl na území Holešovic a uvádí se, že k jeho zakladatelům patřili dělníci železničních dílen v Bubnech, ovšem i jiní holešovičtí obyvatelé. Klub vznikl pod názvem SK Praha VII. Jeho barvy byly původně modrobílé, později zelenobílé (tak je tomu dodnes). Zpočátku neměl vlastní hřiště a hrál nejčastěji ve Stromovce. Roku 1901 klub získal své první hřiště, před Mahlerovou přádelnou. Po sporech uvnitř klubu část členů odešla a založila SK Olympia Praha VII. Mezi oběma kluby pak dlouho panovala značná rivalita.
První písemný doklad o činnosti klubu pochází z roku 1906. O rok později vstoupil do Českého svazu fotbalového. Nejlepší hráč SK Praha VII V. Zíd byl roku 1910 vybrán do reprezentačního amatérského mužstva Čech, které nastoupilo v památném zápase proti amatérům Anglie. Do dějin českého fotbalu se "sedmička" zapsala též jako účastník dvou prvních oficiálních mistrovství - Mistrovství Českého svazu fotbalového 1912 a Mistrovství Českého svazu fotbalového 1913. V prvním ročníku klub skončil druhý ve tříčlenné skupině Čechy B, ve druhém šestý v osmičlenné skupině, když získal 5 bodů. Před válkou za SK Praha VII nastupoval i jeden z nejslavnějších hráčů z počátků české kopané - Antonín Janda-Očko, který se později proslavil v dresu "železné Sparty" první poloviny 20. let (do SK Praha VII se vrátil ještě na sklonku kariéry).
Po první světové válce klub získal nové hřiště u holešovických jatek, po regulaci Vltavy roku 1925 ho však musel opustit. Získal nové v Bubenči, to však musel postoupit roku 1940 německému klubu Sportbrüder. Od té doby začala anabáze po mnoha pražských hřištích. Roku 1948 se klub sloučil s Unionem Praha VII, roku 1954 se ZJ Spartak Křižík Holešovice. Roku 1955 spojila místní družstva jednota TJ Dynamo Praha 7 - doprava, později přejmenována na TJ Lokomotiva Praha. V té době se začal konečně řešit i problém vlastního stadionu, stadion Karla Aksamita, kde roku 1956 vzniklo fotbalové hřiště a kde klub sídlí dodnes. I když klub hrál v nižších soutěžích, jeho dres na sklonku svých kariér oblékli i slavní fotbalisté jako Josef Bican či Václav Migas. Roku 2002 začal tým stoupat v systému ligových soutěží. Roku 2005 byl přejmenován na FK Loko Vltavín. Roku 2009 klub postoupil do třetí nejvyšší soutěže - ČFL. Stadión U Průhonu měl v té době kapacitu 1500 sedících diváků. Největšího úspěchu klub dosáhl v sezóně 2012/2013 kdy Českou fotbalovou ligu vyhrál a postoupil do 2. ligy. Zde však klub skončil na 16., tedy posledním a sestupovém místě a spadl tedy zpět do ČFL.
V následující sezóně ČFL klub skončil na 6. místě. V tomto období klub FK Viktoria Žižkov z finančních důvodů opustil 2. nejvyšší soutěž a tak měly z ČFL postoupit 2 týmy. Vítěz soutěže FC Bohemians Praha postup odmítl, ten byl tak nabídnut mimo jiné také Vltavínu; který však rovněž odmítl postup, a v další sezóně tak bude znovu hrát ČFL; a nabídku nakonec přijal pouze FK Slavoj Vyšehrad.
HISTORIE zdroj klubová kronika :
Až do roku 1905 nejsou žádné písemné zprávy o činnosti klubu a proto všechny podklady pocházejí z ústního podání několika pamětníků jež bylo později zaznamenáno a ze sporadických zpráv tehdejšího tisku.
V červenci 1898 se sešlo několik nadšenců a založili sportovní fotbalový kroužek. Část zakladatelů pocházela z rodin holešovických starousedlíků, část z řad dělníků železničních dílen v Bubnech a konečně část ze studující mládeže. Vlastní hřiště kroužek nevlastnil a proto se hrálo kde se dalo, ponejvíce ve Stromovce poblíž divadla Urania. Dlouho se jednalo o názvu kroužku, nakonec se zakladatelé shodli na pojmenování S.K. Praha VII. Zpočátku mnoho na veřejnost nepronikl a proto odešlo několik hráčů a činovníků a založili nový kroužek S.K. Olympia Praha VII., který se na dlouhá léta stal rivalem klubu.
V roce 1901 se podařilo klubu získat hřiště na pozemku před Mahlerovou přádelnou a od té doby nastaly lepší časy. Ještě téhož roku byla sestavena tři družstva. Každou neděli či svátek nastupovala za své barvy, zpočátku modrobílé později zelenobílé. Poražena byla A.C. Sparta 4 : 1, A.C. Praha 5 : 0, porážku utrpěli i Viktorie, Union, Meteor apod.
V letech 1903-1906 měl kroužek asi 50 členů.
1906 jsou již písemné doklady o činnosti kroužku. V říjnu tohoto roku byl zvolen nový výbor a byl schválen návrh na změnu názvu Studentský sportovní kroužek Praha VII.
1907 byl zvolen předsedou p. Alois Bukovský, kroužek se stal klubem, byly schváleny stanovy a klub se stal řádným členem Č.S.F. V květnu téhož roku byl klubu propůjčen pozemek pro zřízení hřiště za nájem 40,- Kč. Ještě téhož roku se na hřišti začalo hrát.
1908 byly již poměry v podstatě ustáleny, ovšem finanční nouze způsobila že se složení výboru neustále měnilo. Byla nutná úsporná opatření, hráči si sami lajnovali hřiště, sami si platili soudcovské poplatky a dokonce každý hráč rovným dílem hradil výdaje na opravy rekvizit, tedy skutečný amatérismus.
1909 se do klubu přihlásili noví hráči a výkonnost stoupala. Byl sehrán zápas s S.K. Slavií 4 : 0. Sportovní novináři se v referátech shodli, že nadějné studentské družstvo potvrdilo svou formu. Na podzim získalo mužstvo Prahy VII. primát sedmé části Prahy.
1910 klub uveřejnil prohlášení, že i nadále trvá na jednotnosti a samostatnosti českého fotbalu. Mužstvo bylo opět posíleno a několik hráčů bylo vybráno do mužstva svazového. Nejlepší hráč V. Zíd do reprezentačního týmu pro zápas Čechy – Anglie amatérů.
1911 mělo mužstvo slabší výsledky, třebaže bylo opět posíleno novými hráči, bratry Františkem a Antonínem Jandovými. Hrálo se o Charity Cup a v turnaji o stříbrný věnec, avšak bez valných úspěchů. Tento stav přetrval do počátku války, která činnost klubu podlomila.
Po první světové válce nastal nebývalý rozmach sportu, zvláště fotbalu. Stoupal počet klubových příznivců, ale především počet aktivních sportovců. V této situaci zahájil činnost i S.K. Praha VII. Poněvadž za války bylo hřiště propůjčeno správou města jinému zájemci, bylo prvním úkolem získat nové. Žádost o původní byla zamítnuta a teprve později získal klub pozemek u jatek. Svépomocí se podařilo vybudovat hřiště, které bylo v dalších letech hojně navštěvováno a stalo se střediskem sportovní činnosti v této části města.V mužstvu došlo k pronikavým změnám. Mimo hráče, kteří ve válce padli, ztratil klub i hráče kteří zanechali kopané, a do A.C. Sparta odešel nejlepší hráč a střelec mužstva Tonda Janda. Výkonnost mužstva byla tudíž slabší.
1919 sehrálo mužstvo celkem 32 zápasů a vyhrálo jen 7. Jako nový oddíl byla založena házená a začala se pěstovat také atletika, které se věnovali všichni hráči i dorost.
1923 vedení klubu se v podstatě neměnilo. Fotbalové mužstvo postoupilo podruhé v historii do I. třídy.
1925 na valné hromadě zvolen předsedou K. Pospíšil. Poměry v klubu se konsolidovali. Na sklonku roku však začala regulace Vltavy a klub dostal příkaz opět vyklidit hřiště. Tak opět po pěti letech ztrácel prostor pro svoji činnost. Hřiště stálo hodně peněz a ještě více práce členů. Teprve napřesrok získal klub vhodný pozemek, ale daleko, až v Bubenči. Tam si klub vedl se střídavými úspěchy, i když se do mužstva vrátil Janda-Očko.
1928 oslavy třiceti let trvání klubu byly připraveny velice pečlivě a staly se významnou společenskou událostí v sedmé městské části Prahy. Ve slavnostním utkání hrál klub se Slávií 1 : 1.
1931 se stal předsedou V. Kureš a zůstal jím až do roku 1941. Toho roku dolehla na klub tížívá finanční situace zaviněná hospodářskou krizí. Příjmy neustále klesaly a práce správního výboru nebyla záviděníhodná.
1933 následujících pět let probíhalo poměrně klidně. V této době se podařilo vyřešit dík subvenci od sportovní komise města Prahy nejnaléhavější finanční problémy. Poslední dva roky před druhou válkou byla činnost poznamenána komplikacemi v řízení Č.S.A.F. Nicméně fotbalová družstva odevzdávala standardní výkony. Činnost klubu ztěžovaly hospodářské i politické podmínky této doby. Oslavy čtyřicetilétoho trvání klubu byly připravovány na listopad 1938, ale musely být odvolány pro osudové politické události.
1938-1945 tato doba byla poznamenána různými omezeními zasahujícími spolkový život klubu. V roce 1940 bylo S.K. Praha VII. oznámeno zemským úřadem, že klub již nemůže dále počítat s pronájmem pozemku pro hřiště, protože pozemek byl propůjčen německému klubu Sportbrüder. Tak byl opět klub donucen opustit své hřiště a přitom mu bylo povoleno, aby si odnesl pouze svršky, kdežto vystavěnou dráhu a kabiny musel ponechat nástupci.
V poválečném období se činnost soustředila na důstojné umístění fotbalového mužstva v mistrovství. V sezóně 45/46 sehrál tým 22 zápasů se skóre 74-67 a skončil čtvrtý. V následující sezóně sehrál 11 zápasů se skóre 44-35 a skončil pátý. Zato dorost si vedl nevalně. Nejúspěšnější v této době byl oddíl kuželek, získal titul župního mistra a ve finále mistrovství ČSR byl druhý.
V roce 1948 v rámci tzv. sjednocování tělovýchovy se S.K. Praha VII. nejprve spojil s Unionem a později se stal součástí tělocvičné jednoty Sokol v Praze VII.
V roce 1954 se po několikaletém putování spojil klub se ZJ Spartak Křižík Holešovice a vrátil se tak do sedmé městské části.
V srpnu 1955 vznikla TJ Dynamo Praha 7 – doprava. Ke konci roku měla již tato jednota 508 členů v devíti oddílech. V tomto roce byla zahájena i výstavba současného areálu stadionu “Na Plynárně”. Byly zahájeny práce na úpravě hrací plochy pro kopanou, oplocení hřiště a stavba domku pro kustoda.V roce 1956 bylo dobudováno hřiště pro kopanou, jedno hřiště pro volejbal, celý objekt byl oplocen a dokončen hlavní vchod, postoupily práce při výstavbě klubovny, lehkoatletické dráhy a tribun. Postupně v krátkém časovém období vznikl sportovní stadion Karla Aksamita v dnešní podobě.
Celou druhou polovinu 20 století hrál fotbalový klub TJ Lokomotiva Praha se střídavými úspěchy pražské fotbalové soutěže přebor nebo I. A. třídu. Dres lokomotivy oblékali i známá jména fotbalových hřišť jako Josef Bican, Tomáš Stránský či Václav Migas.
V roce 2002 postoupil náš tým do Pražského přeboru a hned o rok později postoupil do divize.
V roce 2005 po založení akciové společnosti se klub přejmenoval na Loko VLTAVÍN, a.s.
Rok 2009 byl nejúspěšnější v novodobé historii klubu. A tým mužů postoupil z prvního místa divize A, s náskokem 10 bodů, do ČFL. B tým mužů postoupil z 1.A třídy do Pražského přeboru.